Ve čtvrtek 12. 5. 2022 jsme se vypravili na exkurzi do Meditační zahrady v Plzni Doudlevcích, která je skutečnou oázou pro ozdravění duše na okraji města.
Kdo byl tvůrce zahrady?
Tvůrcem zahrady je pan Luboš Hruška, politický vězeň, který prožité zlo a utrpení přetvořil v kouzelný areál krásy a klidu. Splnil tím slib, který si dal v komunistickém vězení. Od roku 1960 začal v ovocné zahradě po rodičích vytvářet parkovou úpravu. Kácel ovocné stromy, upravoval terén, sázel jehličnany, které si sám vypěstoval, tvořil vodní a zelené plochy. Nešlo mu pouze o změnu vzhledu zahrady, ale o duchovní náplň celého areálu, který měl připomínat utrpení lidí pronásledovaných fašistickou a komunistickou diktaturou.
Vzorem mu bylo utrpení Ježíše Krista, který se obětoval za celé lidstvo, a areál zamýšlel pojmout jako Památník obětem zla. V letech 1987-1991 realizoval v Meditační zahradě křížovou cestu a později kapli zasvěcenou svatému Maxmiliánu Kolbemu, který byl umučen nacisty v koncentračním táboře Osvětim. V roce 1995 daroval dokončený areál plzeňskému biskupství, aby zajistil, že areál bude sloužit široké veřejnosti i v budoucnu.
Co v zahradě najdeme…
V Meditační zahradě najdeme úžasné botanické skvosty (různé druhy dřevin, rododendrony, magnolie, atd.), ale také již zmiňovanou kapli sv. Maxmiliána Maria Kolbeho a křížovou cestu. Kaple byla vystavěna v letech 1993-1995 podle plánu architektů Jana Soukupa a Jiřího Opla. Autorem obrazů na oltáři je Roman Podrázský. Křížovou cestu, soubor čtrnácti zastavení ve dvanácti skulpturách v životní velikosti, vytvořil z hořického pískovce akademický sochař Roman Podrázský.
Čas pro zastavení
Sám pan Hruška na videu, které nám průvodkyně pustila, říká, že je úplně jedno, zda je člověk lékař, právník, dělník nebo uklízečka – životní hodnoty jsou pro každého člověka stejné. V dnešní uspěchané době je dobré se na chvíli zastavit, posadit se na lavičku a přemýšlet o tom, co je v životě opravdu důležité. Člověk nesmí ztrácet naději a víru v budoucnost. Pokud jste unavení a potřebujete se ponořit sami do sebe, toto místo je k tomu jako stvořené.
