Po letní přestávce jsme se zase s radostí vrátili do plzeňské zoo, abychom pokračovali s dalším seznamováním (nejen) se zvířaty v rámci kurzu A3V Zoo jinak. Tenhle školní rok jsme zahájili setkáním se sokolníkem a jeho opeřenými svěřenci – čekalo nás povídání o „vládcích nebes“.
Museli jsme se sice vypořádat s nezvykle chladným počasím, ale to jsme překousli a s úžasem jsme sledovali přelety dravců a sov různých velikostí i poutavé povídání Jana Brože. Ten první zkušenosti s dravými ptáky sbíral už od 15 let, a tak má znalostí i zážitků nepočítaně. A ochotně se s námi o ně dělil.
Teď už třeba víme, že ptáci menších velikostí žijí kratší dobu, ti urostlejší naopak déle, ale za to zas mívají méně vajec (mláďat). Na vlastní uši jsme se přesvědčili, jak pronikavý hlas dravci i sovy mají a že se nese do daleka. Dozvěděli jsme se, že máme odolat pokušení a žádného z ptáků nehladit, protože takový kontakt je pro ptáky nepříjemný a můžeme jim polámat peří.
Zaujal nás trochu nevšední čimango, který toho moc nenalétá – je to těžkopádný letec, pohybuje se převážně na zemi a živí se mršinami. A ten, se kterým jsme se v zoo setkali, byl navíc vynalézavý. Aby si uvolnil cestu k brašně, ve které se ukrývá maso, naučil se odvést pozornost svého majitele rozvázáním tkaničky u boty.
Našimi opeřenými společníky byli kromě čimanga ještě poštolka obecná, káně Harrisova, kalous ušatý, výr velký a orel bělohlavý. Kdo chtěl, měl možnost nechat si na ruku v sokolnické rukavici přiletět káni Harrisovu a podívat se na ni pěkně z blízka. Pár vyvolených si mohlo potěžkat i majestátního výra velkého. Když byli ptáci zase ve svých boxech, rozloučili jsme se i s panem sokolníkem, a pak jsme (už jednotlivě) vyrazili prozkoumat, co je v zoo nového…
Další fotografie najdete zde.
