Po dvou nevlídných větrných dnech s přeháňkami nám počasí ukázalo svou slunečnou tvář, a tak i předjarní komentovaná prohlídka plzeňské zoo, na kterou jsme za odměnu pozvali lektory TOTEMových aktivit, dostala přepychový sluníčkový náboj.
Ne že bychom si dopoledne mezi zvířaty bez slunce neužili, ale všechno bylo díky tomu tak krásně prozářené, že nám to báječný zážitek z prohlídky prošpikované zajímavostmi ze života místních chovanců ještě pozvedlo.
Pár minut v Africe
A kam naši lektorskou skupinku průvodkyně Klára Stuchlová zavedla? Mezi pavilony Madagaskar a Tajemný noční i denní svět Afriky nám řekla pár úvodních slov o zoologických zahradách obecně a speciálně o té naší plzeňské. Pak jsme zamířili ke lví rodince, kde jsme se nečekaně byli svědky rozpustilých hrátek lvíčat i jejich troufalého dorážení na hlavu rodiny, statného lva Matese. Nic nenasvědčovalo tomu, že před pár dny potkala smečku smutná událost, když přišla o jednu z dospělých samic, Neylu.
V další části pavilonu jsme okukovali i jiné, menší šelmy i další zvířata z afrického kontinentu, třeba ta, která jsou aktivní v noci – mangusty, lišky kapské, šakaly čabrakové, komby senegalské, kaloně egyptské… A u jedné ze zdejších obyvatelek, ženetky savanové, která patří mezi cibetkovité šelmy, jsme si povídali o tom, jak vzniká jedinečná cibetková káva (Kopi Luwak), a měli jsme i příležitost si k téhle luxusní kávě přivonět. A co vy, víte, jak se tahle originální káva „rodí“ a kolik byste zaplatili za jeden její šálek?
Cesta do tropů
V naší prohlídce a v povídání jsme pokračovali dál přes růžové plameňáky, pro které vůbec není namáhavé stát na jedné noze, a přes tučňáky v černobílém fráčku, kteří se krmí výhradně sledi a ještě je potřebují přisolit, aby měli dost minerálů, k Tropickému pavilónu. Tam jsme navštívili „vyhřátou“ filipínskou expozici s volně poletujícími motýly, se vzácnými krokodýly filipínskými a dalšími živočišnými druhy, jejichž domovem je souostroví Filipíny. Dál naše kroky vedly kolem Království jedu obývaného různými druhy jedovatých hadů i jiných jedem vyzbrojených živočichů do nejzazšího kouta Tropického pavilonu k lemurům kata, želvám obrovským a šimpanzům učenlivým.
Šimpanzi se hlásí
Posledně jmenovaní nám dokonce předvedli, jak se umí hlásit o jídlo. Měli jsme totiž štěstí, že jsme k jejich výběhu dorazili ve chvíli, kdy jim ošetřovatelka donesla krmení. Všechny čtyři opice se pěkně seřadily před vodním příkopem a zvednutím ruky (tlapy) dávaly najevo, že by si něco dobrého daly. Ošetřovatelka jim postupně házela kousky zeleniny a šimpanzové si na křupavých soustech hned pochutnávali.
A při téhle přehlídce naučených opičích dovedností se s námi naše průvodkyně rozloučila, celá skupinka jí za báječné povídání a nevšední zážitky poděkovala, a pak jsme se (už samostatně) mohli „rozběhnout“ do dalších koutů zoologické zahrady, abychom pozdravili i ostatní zdejší zvířata…
