Kdo by čekal, že dubnová výprava do plzeňské zoo bude zalitá sluncem, ten by se spletl. Největší aprílový žertík si pro nás 1. 4. připravilo počasí. Po několika skutečně jarních dnech prozářených hřejivými slunečními paprsky, nás zaskočily teploty kolem nuly a poletující sníh. A tak jsme se místo procházení se mezi výběhy a záhonky rádi schovali do sukulentního skleníku. Při dubnovém setkání kurzu A3V Zoo jinak jsme se totiž věnovali botanické zahradě. Kdo plzeňskou zoo aspoň trochu zná, mohl si všimnout, že zoologická a botanická zahrada jsou vlastně provázané a vzájemně se doplňují. A takovou první vlaštovkou tohohle propojeného pojetí zoologických a botanických expozic byl právě sukulentní skleník otevřený r. 1993 a před pár lety přeměněný na expozici Svět sucha a pouští.
Povídali jsme si tedy hlavně o rostlinách, které se ve svém přirozeném prostředí musejí vypořádat s nedostatkem vláhy v obdobích sucha a přizpůsobit se těmto podmínkám. Hned u vchodu do skleníku bylo připravené „křesílko (židle) pro tchýni“, tak se totiž říká jednomu pěkně bodlinatému kaktusu. Trny hojně oplývají i různé druhy sukulentních pryšců, ze kterých i při sebemenším poranění vytéká jedovatý latex, který má žíravé a dráždivé účinky na kůži. To ale nebrání lemurům, aby přes ně nepřebíhali. Ve skleníku roste i baobab. Tyhle stromy mají velmi měkké dřevo, aby mohly nasát a udržet vodu, když je jí dostatek, a zase smrsknout svůj kmen, když voda není. Baobaby slouží jako zásobárna vody i domorodcům – vydlabou v kmeni dutinu, ve které se pak hromadí voda nejen ze srážek, ale i z vlastních zásob stromu.
Viděli jsme také myrhovníky a kadidlovníky, které obsahují vonné pryskyřice, nebo druh fíkusu, který pro sebe vláhu hledá až 60 m dlouhými kořeny. Překvapily nás akácie, na kterých si pochutnávají žirafy, přestože se mezi listy ukrývají také pěkně dlouhé a špičaté trny. Při procházení skleníku jsme narazili i na 2 druhy agáve – z jedné se vyrábí tequilla (z jejího jádra) a z druhé zas sisal (z listů). Člověk má užitek také třeba z opuncie nebo aloe pravé, i ty jsme si mohli prohlídnout.
Ti, kteří pěstují muškáty, se podivovali nad jinými druhy pelargonií, než které znají z truhlíku za oknem. Jen dva listy, i když pěkně dlouhé a stále dorůstající, má welwitschie podivná, která nedostatkovou vodu získá svými listy z pravidelných ranních mlh. Svět sucha nám nabídl opravdu pestrou sbírku sukulentů.
I když rostliny hrály při naší prohlídce hlavní roli, setkali jsme se i s několika živočichy, kteří v takových nehostinných končinách žijí. A rozhodně nejsou obyčejní. Najdete tu třeba nejmenší želvu světa, želvičku trpasličí, kterou považují za nejvzácnější exemplář v plzeňské zoo, nebo jedovatého ještěra ze Sonorské pouště, korovce jedovatého, který dokáže velmi dlouho hladovět – čerpá ze zásob uložených v podobě tuku zejména v ocase.
Příští setkání se odehraje začátkem května a protože bude posledním v tomto školním roce, budeme si při něm trochu hrát a lovit v paměti, co jsme se za dobu, co plzeňskou zoo a její obyvatele v rámci akademického kurzu poznáváme, dozvěděli…
