Týden od 22. 8. 2022 patřil v TOTEMu Bolevec Vínovému pírku – příměstskému táboru, který nabízel dětem spoustu příležitostí k tvoření a vyrábění nejrůznějších výrobků, které pak dělaly radost samotným dětem (piškvorky, origami, korálkový přívěsek, duhově batikovaná trička…) nebo jejich nejbližším (dřevěné svícínky, vázička z lahve, relaxační koupelová sůl…).
Tvořím, tvoříš, tvoříme…
Téměř každý den se nám pod rukama zrodil jeden či dva výrobky, některé vyžadovali více trpělivosti, jiné zas přinášely (ne)čekaná překvapení. Někdy jsme se zdokonalili v práci se štětcem, jindy jsme vzali do ruky houbičku, která nám pomohla nanést barvu, nebo jsme k barvení použili speciální lahvičku s rozmíchanou původně práškovou barvou. A protože tvoření není jen o barvách a barvení, důkladně jsme „procvičili“ prsty při skládání papíru, drhání náramků nebo při navlékání korálků pro pestrobarevný přívěsek. Kamarádili jsme se i s nůžkami, se kterými jsme stříhali papír, šňůrky či látku, nebo třeba s lepidlem. Soustu věcí jsme zvládli úplně sami, jen se šitím pytlíčků na vlastnoručně malované piškvorky nám přišly pomoct šikovné švadlenky s Kouzla šití.
Hýbeme se pod střechou i v přírodě
A protože tvoření je poměrně klidovou záležitostí, vyvažovali jsme ji pohybovými a sportovními aktivitami jak uvnitř TOTEMu, tak na čerstvém vzduchu. A tak jsme se každé ráno rozproudili a naladili taneční rozcvičkou s usměvavým a energickým Martinem. V úterý dopoledne jsme se vydali za Spejblem a Hurvínkem a zasportovali si s nimi na jejich zážitkové trase. Většinu úkolů jsme zvládli hravě, jindy jsme se docela zadýchali, a jednou většina z nás úkol dokonce vzdala – to když u Vydymáčku bylo nad naše síly doskákat snožmo až k rozcestí. Naštěstí nás pak rozptýlili daňci, se kterými jsme se přes plot obory vzájemně pozorovali.
Hurá na Šlovičák!
Taky velkou část čtvrtka jsme strávili na cestách – s Ondřejem Peksou jsme prozkoumávali Šlovický vrch u Dobřan a objevovali celou řadu zdejších malých a ještě menších obyvatel. To byste nevěřili, kolik života v sobě ukrývá taková pěkná louže… Ještěže pár dní předtím pořádně zapršelo! Ale spousta tvorů se ukrývala i trávě a mohli jsme je najít i v koňských kobližkách, v tomhle případě jsme ale jejich důkladnější průzkum raději přenechali našemu průvodci. Díky němu už taky dobře rozeznáme saranče a kobylku, víme, co je hálka nebo který ptáček si svoje úlovky napichuje na trny keřů, a naučili jsme se i další zajímavé věci. Z kamenné mohyly na samém vrcholu jsme se pak rozhlídli do kraje a nakonec se dočkali i (docela krátkého) pohledu na divoké exmoorské koně, kteří se protentokrát uchýlili do bezpečí menší aklimatizační ohrady a nechtěli se nám moc předvádět. Tak třeba jindy…
Nejspíš vás už nemusíme dál přesvědčovat, že všech pět táborových dní jsme si náramně užili?! A jestli přece jen potřebujete další důkaz(y), koukněte na fotky…
